K dalšímu "výletu" jsme s naším družstvem v KS zajížděli do Hradce Králové.

Už když jsem viděl soupisku soupeře, tak mě napadlo, že to pro nás bude těžký

zápas. Na každé šachovnici byla převaha hráčů Slavie minimálně

o 100 ELO bodů.

Na 1. šachovnici Vláďa udržel černými figurami vyrovnanou hru s Luďkem Jaegrem

a partie dospěla k vcelku klidné remíze. Trochu mi přišlo, že si soupeři ani nechtěli

moc ublížit ale pro nás dobrá půlka a pro Vláďu jen pochvala a uznání.

Na 2. šachovnici Pavel svého soupeře bílými figurami přehrál a ze střední hry

přešel do vyhrané pěšcové koncovky, kterou zvládl přímo "profesorsky"

a partii vyhrál. Byl to náš nejlepší výkon v zápase a když jsem Pavlovi gratuloval,

tak jsem si v ten moment myslel, že vzhledem k průběhu ostatních partií bychom

nemuseli utkání ani prohrát.

Na 3. šachovnici Míša nestačil na Davida Béma, který hrál velmi soustředěně

a už po zahájení stál velmi dobře. Jak Míša přišel o kvalitu jsem neviděl

ale od té chvíle už nebylo co řešit.

Na 4. šachovnici Vašík s rutinérem Přibíkem se sehrál Svěšnikovovu variantu Sicilské obrany

tak dobře, že vyšel ze zahájení se zdravým pěšcem navíc. Z figurek zbyl na šachovnici

Vaškův střelec proti jezdci soupeře a při tom jak byly na šachovnici rozmístěni pěšci

jsem se na Míšu nemohl ani zlobit, že dal partii za remis. Cesta za výhrou by byla evidentně

dlouhá a vyčerpávající. 

Na prvních čtyřech šachovnicích tedy 2:2 a velká spokojenost ale od páté šachovnice

se nám dařit přestalo.

Na 5. šachovnici jsem s Ivanem Pickem rozehrál černými Královskou indickou tak blbě,

že snad už od 15. tahu jsem stál na prohru. Hlavní příčina byla ve ztrátě důležitého tempa

při vývinu figur a špatné reakci na nástup pěšců na dámském křídle. Už po partii jsem si všechny

ty chybné tahy uvědomil a marně jsem přemýšlel proč se mi tak nedaří v samotné hře.

(Asi by bylo lepší, kdybych dělal toho baču, který shání osm oveček k jednotlivým utkáním

a sám zůstal sedět radši na salaši a zabýval se třeba výrobou sýrů)

Už když jsem podepisoval svoji kapitulaci, tak mě dělal velkou radost

Robert na 6. šachovnici, který měl svého soupeře po pěkném útoku na krále doslova "na lopatě"

ale bohužel v rozhodujícím okamžiku přehlédl vyhrávající - poměrně jednoduchý - tah

a soupeř ho za to krutě potrestal. Hodně nešťastná porážka. Naštěstí to Robert vzal sportovně

a cestou domů jsme docela dobře popovídali i jiných věcech než jsou šachy.

Na 7. šachovnici sehrál Dan zahájení podobným způsobem jako já - tedy blbě - a dostal

se do dosti nepohodlné pozice, kdy musel svého pěšce na c6 držet jezdcem z b8 a takový jezdec

samozřejmě je hodně ze hry samotné. Po různých figurových výměnách propásl možnost jak tohoto

jezdce rozehrát a zkušený pan Vochozka už si poradil.

Na 8. šachovnici měl Matěj jako bílý trochu lepší pozici ale nebylo vidět jak ji zesílit tak aby mohl hrát

o výhru. V jednom okamžiku asi pro-váhal výměnu svého horšího střelce za jezdce soupeře

a pokusil se partii převést do trochu lepší koncovky. Po chybě ztratil dva pěšce a už vlastně nebylo

také co řešit.

 

Byl to už druhý zápas, kdy jsem měl pocit, že jsme měli na víc. Ale jako kapitán družstva

musím sebekriticky přiznat, že špatné výkony odvádím především já!

 

Ilja Mareš