Ruda Krautschneider, táta Dana, je známý mořeplavec a reklamu nepotřebuje. Domluvili jsme se spolu na návštěvě důchodců v Bílém Újezdě, kterou jsem nepatrně pomohl zprostředkovat. V pondělí v 17 na nás v krásné klubovně vedle školy v Bílém Újezdě čekalo asi 20 lidí. V autě mi Ruda stačil říci, že obdivuje nějakého Dostála, který má po kraji jídelny, vaří prý levně a dobře. "No, prosím, toho znám, ten má přeci také jídelnu v Rychnově na náměstí, kde byl mlíčák, dneska jsem tam byl na obědě, na výborné dršťkové a roštěnkách za pár kaček", odpovídám a jedeme na besedu.
Tak předně: dlouho jsem v životě neslyšel tak poutavě a krásně někoho vyprávět o cestovatelských zážitcích. Tentokrát navíc na lodi vyrobené za pár měsíců ve stodole v Lupenici. Ruda by Vám vysvětlil sám nejlíp, jak na ní brousí různými oceány. Dvě hodiny nepřetržitých zajímavostí a vtipně podaných vlastních zážitků strhlo všechny v sálku. Beseda okořeněná videoprojekcí sice nepotřebuje reklamu a nemůže ji mít zde tak obrovskou jako třeba když byl Ruda u Šípa v televizi, ale co.
V úterý ráno mi volá Městská policie z Rychnova. "Pane, nepostrádáte něco?"
- Jo, postrádám brašničku s peněženkou a doklady.
- Tak to se u nás stavte. Nechal jste si ji po obědě v bufetu pana Dostála.
........
Za chvíli na služebně:
- Kdopak to našel?
- Pracovnice bufetu ráno brašničku předali naší hlídce na náměstí.
Děkuju. Pracovnicím firmy Dostál dvojnásob, ale i poctivým policistům, kteří fakt umí pomáhat a chránit.
